V našem oboru jde především o trpělivost a víru. Každý, kdo zkusil něco pěstovat ví, že člověk sice má ve své moci sázení a zalévání, ale že procesy růstu musí s pokorou nechat na pánubohu. A ještě musí počítat s činitelem „škodolibého čertíka“, který mezi všechno vesele seje plevel. Naše práce začíná výsevem, v dobré víře pokračuje pipláním semenáčků a po několika letech končí prodejem 30-40 cm sazenic.
Co nás nejvíc uspokojuje? Asi to, že jsme v naší okrasné školičce přítomni u zrodu tisíců nových stromků, které si později najdou své laskavé majitele a své místo v jejich světě, do kterého přinesou více zeleně, více přírody a života. Když vidíte, jak semínko klíčí a dále roste, máte pocit, že jste byli přizváni k zázraku. Že se stáváte společníky a podílníky ve velké firmě s ochrannou známkou „PŘÍRODA“. Hodně taky dokáže potěšit spokojený zákazník.
Co nás trápí? Vrtochy počasí, plevel, kolena a záda.
Jestli litujeme našeho rozhodnutí pracovat v tomto oboru? To je přímo slovo do filozofické pranice. Člověk se vydá po nějaké cestě a na každém rozcestí někam odbočí. To vše činí jako poutník životem v čase a jak známo, cestou proti času se nemůže vracet. Tudíž každý zná dobře pouze tu svoji vlastní cestu a všechny ostatní cesty si idealizuje. Když jsem jako dospívající stál před výběrem povolání a přesně na to jsem se ptal svého otce, tedy které povolání je to nejlepší, řekl mi, že všude zažiju radost i slzy. Od té doby chápu, že ani tak nezáleží na tom, po jaké cestě jdeme, jako spíše na tom, jak po ní jdeme. Myslím, že nelitujeme. Výhodou je to, že pracujeme v místě bydliště a máme volnou pracovní dobu, nevýhodou je nárazová sezónní práce – tedy, že se množství práce soustřeďuje hlavně na jarní měsíce.

Náš pracovní rok začíná brzy na jaře výsevem jednotlivých druhů dřevin. Současně na jiné frontě začínáme dvouleté semenáčky „kontejnerovat“ do malých kořenáčů a ukládat na záhony. Pak začíná nekončící koloběh zalévání, stínění a odplevelování. Často nám vodu dodá zamračené nebe, ale na druhé straně zase dovede být krásné modré nebe neuvěřitelně žíznivé. Z nebe taky přichází díky ozónovým dírám smrtící UV záření. Proto přes záhony přetahujeme stínící sítě. Pokud neprší, zaléváme, ale dobrému dešti se žádná umělá závlaha kvalitou nevyrovná. Někdy na déšť čekáme i týdny, sledujeme počasí, vyhlížíme mračna a jsme mrzutí, když nás déšť obejde a spadne někde jinde. V předpovědi počasí se mluví o krásném počasí bez deště a my se těšíme, až u nás krásně zaprší. A pak to přijde a příděl vody za poslední měsíc spadne během dvou dnů. Přívaly vody vyplavují z půdy živiny a čerstvě vyklíčené semenáčky si klidně uplavou. Po vydatném dešti se probudí semena plevelů a oddénkaté trávy poskočí na všechny strany. Přichází na řadu kolena a hřbet – tedy sklonit záda v pokleku a odstranit plevel dříve, než se vysemení další generace a to u většiny plevelů přichází proklatě brzy. Chemii proti plevelům nepoužíváme. V sezóně několikrát přihnojujeme kristalonem a hořkou solí.
Od dubna do listopadu průběžně obsluhujeme zákazníky. Naší filozofií je „hodně muziky za málo peněz“, tedy aby si zákazník vysázel hustý živý plot z velkého množství docela malých sazenic, které se však dobře ujímají, rychle rostou a jsou levné.
Jak dlouho to od semínka po expedici sazenic trvá? U habru a jilmu 2-3 roky, u thují a cypřišků 4-5 let, tsugy a korejské jedle jdou od nás do světa po 5-7 letech. Ročně tak vyexpedujeme přes 10 tisíc kontejnerovaných sazenic, což opět představuje práci na kolenou a v předklonu, kdy probírkou pročesáváme záhony, podle toho jak silně sazenice dorůstají. Na podzim jsme už rádi, že je před námi období vegetačního klidu, tedy i klidu pro naše kolena a záda.
Jaké je pro nás největší riziko úspěšnosti? První, aby nám vzešly výsevy a poslední, aby byla po našich sazenicích poptávka na trhu. Největší zájem je právě o thuje, které zahradní architekti často zatracují a lidé naopak milují. Bude to asi tím, že právě thuje by nejspíš zvítězila v desetiboji požadavků na živý plot, požadavků jako: stálezelený, rychlerostoucí, dobře tvarovatelný, mrazuvzdorný, odolný proti chorobám a škůdcům, levný, atd.. Kouzlo nebo tajemství hezkého živého plotu stejně spočívá především v jeho tvarování.

Myslíte, jestli by to pro naše podnikání nebylo někde jinde lepší? Asi bylo, třeba by se nám hodil přírodní zdroj vody jako potok či řeka nebo chráněné stanoviště uprostřed lesů. Ale je to podobné, jako přemýšlet o tom, jestli je moje žena ta nejlepší na světě. Ano, pro mě ano. Život nás zavál až do Oucmanic a tak máme své místo ve vesmíru právě tady. Má-li strom vyrůst, musí zapustit kořeny.
A život v naší vesničce? Kdybychom potřebovali hospodu, máme to kousek, když potřebujeme nakoupit, je to ještě blíže. Dokonce tu máme i čajovnu, kde se stále něco děje! A některé kulturní akce nám závidí i v Litomyšli a moc rádi na ně zajdeme. Ale hlavní oucmanskou devízou je pro nás již patnáctým rokem klid, který se snoubí s malebností malé vesničky a jejím fotogenickým okolím. Mimochodem – toulat se místy, na kterých pobýval, dýchal a tvořil sám učitel národů, je mimořádný zážitek.

Jedno a velké? Abychom všichni jako lidé uměli dospět k takové spokojenosti, která není závislá na vnějších okolnostech.