* V prvním vegetačním období po výsadbě obnovuje dřevina svůj narušený kořenový systém, a proto vytváří jen malé přírůstky a slabý boční obrost. V tomto období dřevinu neřežeme a ponecháme ji vyvíjet. Když ukončí zakořeňování, přistoupíme k zakrácení výhonů asi o 1/3 až 1/2 délky. V druhém roce vyvolá zkrácení výhonů bohatou tvorbu dalších výhonů a současně nárůst cenného bočního obrostu. Nastává sekundární větvení, které je pro vývoj plotu nesmírně důležité. Hlavní podíl větvení se musí odehrávat v přízemní zóně porostu. Nejčastější a největší chybou pěstitelů je, že zanedbávají význam hlubokého řezu a snaží se plot vypěstovat předčasně.
* V průběhu výchovného období pokračujeme ve výchovném řezu zakracováním letorostů ve tvarovaných proporcích plotu jednou ročně – kdykoli na jaře (raději dříve, v dubnu, než přijde doba nejsilnějších tzv. „jánských“ přírůstků v červnu). Každoročně opakovaný výchovný řez je zárukou dlouhověkosti porostu a jeho výtvarné hodnoty. Hloubka řezu musí být úměrná tvorbě bočního obrostu. Jestliže nevedeme řez pravidelně a správně, dřeviny odspodu nerozvětvují, nehoustnou, zůstávají řídké a prosychají. Mějme na paměti moudrost starých zahradníků: “Popouštěj plot jen velmi pomalu“.
* V praxi to může znamenat, že na jaře, druhý nebo třetí rok po výsadbě (u silných prostokořenných sazenic listnatých dřevin ihned po výsadbě), radikálně seřízneme celou rostlinu nízko nad zemí (15-20 cm) a tak ji donutíme, aby vyhnala několik hlavních výhonů, které se postarají o maximální hustotu již od spodních partií. Na výšku pak plot "popouštíme" pozvolna, ročně tak o 20-30 cm.